Mezi kuželkami a bowlingem, dnes tolik moderním, je hodně rozdílů. Nejhlavnější je ten v poštu „panáků“ na konci dráhy. V bowlingu jich je deset v kuželkách devět. A pak hlavně v držení a druhu koule. Ale nebudeme zde řešit rozdíly, ty si probereme jinde.
Kuželky nejsou tak jednoduché jako bowling. Mají jiné uspořádání a sejmout je tedy na dva hody, jak je v bowlingu běžné, a ne zrovna obtížné, je u nich trošku složitější.

Především je nutno umět kouli položit. To se dělá na tzv. tři kroky. Ne nikdo vám je počítat nebude, ani rozhodčí, ale je to nejlepší způsob, jak se dostat do optimální polohy pro hod. Právě při tom třetím kroku pokládáte kouli na rozběhové prkno. Ta se musí ke kuželkám kutálet rovně, bez doteku bočních stěn. A kolik shodíte, tolik se vám počítá. Zde žádné švindlpočty a hody navíc neexistují a neplatí. Shodíte-li všech devět jedním hodem (hodovka), tak jste dobří, ale máte pořád devět bodů a nic vám nikdo nepřipočte.
Hraje se tzv. do plných, tj. házíte vždy do celé sady, nebo můžete házet dorážku, tj. shodíte určitý počet kuželek (kolků). Ty se odstraní, a vy pokračujete tak dlouho, až „plac“ vyčistíte. Na jedné kuželce si tedy můžete klidně vylámat zuby. A zase platí, co kuželka, to bod. Nic kolem a nic za doraz. Jakmile shodíte poslední, začínáte znovu, většinou hrají amatéři na dvacet pět hodů. Tedy i do plných a pak na dorážku. Tomu se říká „sdružené“ a tak to hrají i profesionálové. Jen na více hodů. A věřte tomu, že ta padesátka dá pěkně zabrat.

Jestli si myslíte, že to odehrajete levou zadní, běžte si to zkusit. Pokud jdete poprvé, vřele doporučuji nehrát více jak oněch zmíněných pětadvacet hodů. Plus nějaký ten tréninkový hod na zahřátí, většinou tři. Kuželky jsou totiž v tomto děsně zákeřné. Hrajete a nic vám není, necítíte bolest ani únavu. Druhý den ráno vstanete a zavoláte do práce o volno, protože budete brečet u každého kroku. A třetí den je to nejhorší. Teprve pak zmučené svaly pomaličku přestávají bolet.
Tak honem na kuželnu a přeji štěstí při hře.